Pták Dodo

Když se řekne Mauricius, většina z nás si představí nejznámější symboly ostrova – slavnou známku Modrý Mauricius, pláž Cap Malheureux, pokrm tzatziki a samozřejmě také slavného zástupce z ptačí říše jménem Dodo, který byl naposled spatřen roku 1660 a byl pro svou neschopnost obrany vyhuben. A vzhledem k tomu, že se k němu váže mnoho zajímavostí, právě o něm bude v dnešním článku řeč!

Pták Dodo je v podstatě národním symbolem ostrova Mauricius. Jeho podobiznu můžete spatřit na pohlednicích, propagačních materiálech i na oblečení. Zakoupit si však můžete také jeho figurku, výšivku či pestrobarevné obrázky. Čím si tuto pozornost Blboun nejapný, jak se pták Dodo v našich luzích a hájích nazývá, vysloužil? Dost možná svou tělesnou schránkou, pohnutým koncem jeho existence, případně historkami, které se o něm tradují. Pojďme však popořadě!

Dronte mauricijský, nazývaný zkráceně také jako pták Dodo, byl asi metr vysoký, nelétavý pták, jenž našel domov právě na ostrově Mauricius. Traduje se o něm, že nebyl příliš chytrý, ovšem jedná se o pouhou báchorku, která zřejmě vznikla díky jeho českému označení. Ať už je pravda o jeho inteligenci jakákoliv, nutno dodat, že se Dodo mohl chlubit jinými krásami. Jednou z nich je například jeho modrošedé peří a 23 centimetrů dlouhý zahnutý černý zobák, jemuž dominuje červená tečka.

Pták Dodo se však naopak nemůže pochlubit malými, jen stěží využitelnými křídly, silnými žlutými nohami a chomáčem kadeřavých per na ocase. Dosahoval váhy až 23 kilogramů, ale paradoxně to není důvod, proč Dodo nikdy nevzlétl vzhůru k nebesům. Tato skutečnost totiž byla dána strukturou jeho hrudníku, která byla nedostatečná pro let. Obecně ale panuje přesvědčení, že takový nelétavý pták se mohl vyvinout jen a pouze na ostrově bez přirozených nepřátel.

Lámete si hlavu s tím, proč tento mauricijský symbol vypadá na všech svých podobiznách poněkud tlustě? Odpověď je zřejmá – Dodo se v období vlhka, které na Mauriciu panovalo, krmil zralým ovocem. Činil tak proto, aby následně přežil období sucha, kdy nebylo na ostrově ovoce k mání. Dobové zprávy však tvrdí, že je jeho váha způsobená spíš neustálým hladem, a tak pták Dodo snědl vše, co mu přišlo do cesty. Nutno však dodat, že o jeho stravovacích návycích se říká mnohé, tudíž se jediné správné verze zřejmě nedočkáme.

Vzhledem k tomu, že Dodo nelétal a navíc se nebál lidí, byl pro ostatní zástupce z ptačí říše i pro lidi samotné snadnou kořistí. K jeho vyhynutí se proto váže hned několik odlišných teorií. První z nich tvrdí, že za jeho smrt mohou zvířata, která byla na Mauricius dovážena a ničila postupně všechna jeho hnízda. Mnohem pravděpodobnější je však ta, která tvrdí, že okolo roku 1660 jej naposled spatřil ztroskotaný námořník Volkert Evertsz. Některé zdroje však úhyn ptáka Dodo datují až 1681, případně mezi lety 1688-1715.

Osudu ptáka Dodo si však kromě biologů všimli i naši čeští literáti a muzikanti. Odkaz na něj můžeme vidět například v Bezručově díle Slezské písně (Didus ineptus) či v písni Karla Kryla, která se jmenuje Píseň pro blbouna nejapnýho. Kosterní pozůstatky tohoto ptáka jsou však k mání ve sbírkách císaře Rudalfa II. a Dodovu podobiznu můžeme vidět také na obrazech malíře Roelanta Saveryho. Chcete-li zhlédnout ptáka Dodo v nadživotní velikosti, vydejte se do muzea v Port Louis.

Čtěte další články o Mauriciu!

Aktuální nabídka zájezdů na Mauricius